Belgický grifonek (BEG, Griffon belge) – pejsek s delší srstí v barvě černé, nebo černé s pálením (tzv. black and tan).
Bruselský grifonek (BRG, Griffon bruxelois) – pejsek s delší srstí v červené barvě.
Brabantík (BAG, Petit Brabancon) – pejsek s krátkou srstí v barvě červené, černé nebo černé s pálením.
Liší se od sebe pouze barvou a strukturou srsti a v jednom vrhu se mohou objevit všechny tři variety.
Fotofrafie grifonků je z chovatelské stanice Fatal gang paní Anny Matoulkové
Dnes jsou grifonci vyloženě společenští psíci, dobří hlídači – bez zbytečného štěkání, s dobrým vztahem k domácímu zvířectvu. Grifonci mají neobyčejně milou a příjemnou povahu, kterou u ostatních trpasličích plemen těžko najdeme. Nejsou agresivní, kousaví nebo zákeřní, mají rádi děti. Jsou živí, veselí, vždy zvladatelní, sportovně založení a hraví do vysokého věku. Všemu se brzy a lehce naučí – jen musí být pán důsledný a laskavý. Grifonek má jemnou a citlivou duši a za dobré slovo, pochvalu, nebo kousek piškotu udělá pánovi co mu na očích vidí. Jeho vazba na rodinu je velmi silná a ze svého pána nespustí ani na okamžik oči. Má dobrou paměť a rád se učí novým věcem. Není hysterický, neničí zařízení bytu, je čistotný a bezproblémový, vždy šťastný a spokojený. Jinak je toto plemeno bez nějakých typických nešvarů nebo problémů. Není nic co by se mu jako společenskému pejskovi dalo vytknout.
Velkou výhodou grifonků je jejich přizpůsobivost. Jejich vlastnosti z nich dělají ideálního psíka pro lidi starší, protože grifonci mají jen střední nároky na pohyb. Na druhé straně milují pohyb, jsou výborně cvičitelní a úspěšně se věnují psím sportům.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 80 / 05.05.2003 / GB
BRUSELSKÝ GRIFONEK
(Griffon Bruxellois)
F.C.I.-Standard č. 81 / 05.05.2003 / GB
BELGICKÝ GRIFONEK
(Griffon Belge)
F.C.I.-Standard č. 82 / 05.05.2003 / GB
BRABANTÍK
(Petit Brabançon)
ZEMĚ PŮVODU: Belgie
POUŽITÍ: společenský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena
Sekce 3 malá belgická plemena
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Tato tři plemena (bruselský grifonek, belgický grifonek a brabantík) pocházejí z malého hrubosrstého plemene nazývaného „smousje“, které bylo po staletí chováno v okolí Bruselu.
V 19. století vnesení krevních linií king charles španělů ruby a mopsů vytvořilo krátkou černou srst a upevnilo současný typ plemene. Tito malí psi jsou dobří hlídači a byli chováni pro hlídání kočárů a ochranu stájí před hlodavci.
V roce 1883 byli první bruselští grifonci zaregistrováni v L.O.S.H (Plemenná kniha sv. Huberta). Jmenovali se Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Kolem roku 1900 se stali velmi populárními, společně s dalšími plemeny, díky zájmu belgické královny Marie-Henriety. Mnoho jedinců bylo vyvezeno a pomáhalo tak rozšíření a zvýšení popularity plemene.
CELKOVÝ VZHLED: Malé společenské plemeno; inteligentní, vyvážení, pozorní, hrdí, robustní, téměř kvadratičtí psi; s dobrou kostrou, ale zároveň elegantním pohybem i stavbou; přitahující pozornost svým téměř lidským výrazem.
Obě plemena grifonků jsou hrubosrstá a odlišují se vzájemně barvou, zatímco brabantík je krátkosrstý.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: Délka trupu, od hrbolku ramenní lopatky po hrbolek sedací kosti, by měla co nejlépe odpovídat výšce v kohoutku.
POVAHA / TEMPERAMENT: Vyrovnaný malý pes, pozorný, hrdý, velmi oddaný svému majiteli, velmi ostražitý. Není ani bázlivý ani agresivní.
HLAVA: je nejcharakterističtější a nejnápadnější částí těla. Hlava je poměrně velká v porovnání s trupem a má téměř lidský výraz. U grifonků je srst na hlavě hrubá, odstávající a rozcuchaná; nad očima, na tlamě, lících a bradě je delší, což vytváří ozdobu hlavy.
MOZKOVNA: široká a kulatá. Čelo je dobře klenuté.
Stop: velmi výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá. Nos je posazen ve stejné úrovni s očima. Nosní houba je široká a se široce otevřenými nozdrami. Špička nosu je skloněná dozadu, takže v profilu jsou líce, nos a čelo ve stejné rovině.
Tlama: Tlama včetně nosu je velmi krátká, nesmí přesahovat 1,5 cm. U brabantíka tlama vypadá delší, protože je bez ozdobné srsti. Nevýrazná tlama, stejně jako nos, jehož horní linie leží pod linií spodní části očí, způsobují velmi špatný výraz, a obojí jsou závažné vady.
Pysky: černé. Horní a spodní pysky jsou v těsném kontaktu a těsně přiléhající. Horní pysk není převislý a nepřekrývá spodní pysk. Pokud je příliš volný, ruší žádoucí výraz.
Čelisti/Zuby: Spodní čelist se stáčí vzhůru, je široká, nikoliv špičatá a vybíhá před horní čelist. Plemeno má předkus a řezáky v obou čelistech mají být pravidelně uloženy v rovné řadě, s horními a spodními zuby zcela rovnoběžnými. Je třeba dávat pozor, aby nechyběly žádné řezáky.Ústa musí být těsně sevřená, neukazující ani zuby ani jazyk. Šířka a vybíhání brady jsou velmi důležité.
Oči: Posazené daleko od sebe, velké a kulaté, nikdy však vypouklé. Hnědé, tak tmavé jak jen možno. Oko má být lemováno černě a bělmo by nemělo být vidět. Malé, oválné či světlé oči jsou vadou.
Uši: Malé, vysoko nasazené, s dostatečným prostorem mezi nimi. Nezkracované uši jsou neseny polo-vztyčeně a klopené dopředu. Příliš velké uši jsou nežádoucí, stejně jako uši spadající po stranách hlavy. Zkracované uši jsou špičaté a vztyčené. Zkracované i nezkracované uši jsou stejně akceptovány.
KRK: střední délky, přechází harmonicky v plece.
TRUP: délka trupu se prakticky rovná výšce v kohoutku. Celkově působí dojmem malého, kvadratického a silného psa.
Kohoutek: mírně zvednutý.
Hřbetní linie: rovná, krátká, silná.
Bedra: krátká a osvalená, velmi mírně klenutá.
Záď: široká a plochá nebo jen velmi mírně spáditá.
Hrudník: široký, dobře dosahuje do úrovně loktů. Hrudní kost je dobře vyznačená, což vytváří z profilu dojem mírně vybíhajícího hrudníku. Hrudní koš je dobře klenutý, ale není ani sudovitý ani plochý.
Spodní linie: břicho mírně vtažené; slabiny dobře vyznačené.
OCAS: nasazen vysoko a nesen docela vysoko. Kupírovaný ocas je zkrácen o 2/3 délky. Nekupírovaný ocas je nesen vysoko se špičkou obrácenou k hřbetu, ale aniž jej dosáhne nebo aniž je zatočený. Přirozeně krátký, zlomený nebo zatočený ocas je závažnou vadou.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkově: hrudní končetiny jsou rovnoběžné, s dobrou kostrou, uložené dostatečně široce od sebe.
Ramena: normální zaúhlení ramenní lopatky.
Lokty: dobře přiléhající k trupu.
Nadprstí: silné.
Tlapky: malé, kulaté, nevytočené ani ven ani dovnitř. Těsně přiléhající prsty. Srostlé prsty jsou nežádoucí. Silné polštářky, tak tmavé jak jen možno. Drápky nejlépe černé, tak tmavé jak jen možno.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkově: pánevní končetiny s dobrou kostrou, zcela rovnoběžné, zaúhlené v soulad s hrudními končetinami.
Koleno: dostatečně zaúhlené.
Hlezno: nízko posazené, při pohledu zezadu ani uzavřený ani otevřený postoj.
Tlapky: viz tlapky hrudních končetin. Paspárky nejsou žádoucí.
POHYB: energický rovnoběžný pohyb končetin s dobrým posunem pánevních končetin. Zvedání předních končetin do výšky a mimochod jsou považovány za vady.
OSRSTĚNÍ:
SRST:
Kvalita srsti: bruselský grifonek a belgický grifonek jsou hrubosrstí a mají podsadu. Srst je přirozeně hrubá, mírně vlnitá, nikoliv kudrnatá, je trimovaná. Srst musí být dostatečně dlouhá, aby mohla být ohodnocena její struktura. Příliš dlouhá srst narušuje siluetu a je nežádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je závažnou vadou.
Brabantík je krátkosrstý. Srst je hrubá, přiléhající a lesklá, nejvýše 2 cm dlouhá.
Ozdobná srst na hlavě: u grifonků ozdobná srst na hlavě (vousy a knír) začíná pod osou nos-oči a jde od jednoho ucha k druhému, pokrývajíc tlamu a líce hustou srstí, která je delší než srst na zbytku těla. Nad očima musí být srst delší než na zbytku lebky, čímž vytváří obočí.
BARVA:
Bruselský grifonek: červená, červenavá; trochu černé je tolerováno na ozdobné srsti na hlavě.
Belgický grifonek: černý, černý s pálením. Pálené znaky musí být čisté a barevně stálé. Jsou umístěny na hrudních končetinách od tlapek k nadprstí, na pánevních končetinách od tlapek k hleznu. Pokračují nahoru po vnitřní straně nohou. Jsou také umístěny na hrudníku, lících, bradě, nad očima, uvnitř ucha, pod ocasem a kolem řitního otvoru. Černá může být smísena s červenohnědou, která je tolerována, ačkoliv čistá černá a černá s pálením jsou upřednostňovány.
Brabantík: Akceptovány jsou stejné barvy jako pro grifonky. Má tmavou masku. Šedá nebo stříbrná v masce u starších psů není penalizována.
U všech tří plemen je tolerováno několik bílých chloupků na hrudníku, avšak není to považováno za žádoucí.
HMOTNOST:
Hmotnost: v rozsahu od 3,5 do 6 kg.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- povaha: agresivita nebo přílišná plachost.
- nosní houba postrádající pigment nebo jiná než černá.
- jazyk stále viditelný při zavřených ústech.
- torze spodní čelisti.
- horní čelist přesahující spodní čelist.
- jakákoliv jiná barva než barvy uvedené ve standardu, jako například šedá, modrá s pálením, hnědá s pálením, játrová.
- jakékoliv bílé skvrny.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.