2. dopis – jak se Dafi učí…

Milá maminko a rodná smečko,

včera jsem byla navštívit další členy širší smečky od paničky, jak jsem předesílala v předchozím e-mailu. Amálka (bišonek) ve mě cítila konkurenci, vůbec o mně nejevila zájem a když jsem jí chtěla předvést, že se chci kamarádit a hrát si s ní, tak na mě vrčela. Panička i zbytek její smečky z toho byli smutní, ale říkali, že se nedá nic dělat, že si bude muset Amálka zvyknout. Budeme tam teď jezdit častěji na zahradě se mi moc líbí. Hlavně ty kytičky, co tam všude jsou, do nich se tak tuze dobře kouše.

Moje panička začíná chápat, kdy potřebuju čůrat, tak už se nám to párkrát povedlo venku, na podložku, ale i mimo ní. V noci jsme se vzbudila dvakrát, protože jsem potřebovala čůrat. Ráno jsem páníčkům ukázala, že už se začínám zabydlovat a zvykat si a tak jsem jim ukázala, že umím pěkně lumpačit. Začala jsem lítat sem a tam. Panička musela na půl dne do práce, tak jsme ji s páníčkem odvezli do práce. Pak jsem byla doma s páníčkem, hráli jsme si spolu a byli jsme venku na procházce. Když se vrátila panička z práce přivezla mi růžový obojek a taky říkala mi, že mě zaregistrovala na internetu, to kdybych se ztratila, aby věděli, kam mě mají vrátit.

Teď jsem doma s paničkou a střídavě si hrajeme a spinkám. Občas si pokňourám to, aby si páníčci nemysleli, že jsem z nich na větvi. Když venku potkáme cizí lidi, tak vrtím ocáskem, zatím se mi cizáci zdají zajímavější než páníčci.

Mějte se všichni krásně, posílám pac.

Dafinka se smečkou